Nedávno jsem byla světkem tragické události a právě to mě zavedlo k přemýšlení o přítomnosti, minulosti a částečně i budoucnosti. Paní Koropuhvičková spáchala sebevraždu, skočila z 8. patra a důvod? Svěřila se svojí kamarádce s problémem (opustil jí manžel, zemřelo dítě, zatoulal se pes, ...), ta její kamarádka jí řekla, že ji trestá karma za nějakou hroznou věc, kterou v minulosti udělala. A kvůli takovému nesmyslu skončil lidský život. Takových příběhů jsem slyšela stovky, ale jen jednoho z nich sem byla světkem.
Myslíte si, že tady mluvím o ničem? To je lež já tady mluvím o řečech, které způsobily smrt. A přitom stačí tak málo, třeba to byla pravda, ale kdy by to byla pravá kamarádka tak by řekla paní Korouhvičkové: "Není to vaše vina, uvidíte i na Vás se jednou usměje štěstí".
